Štěňatům budou zítra 4 týdny! Těžko se mi tomu věří. Je pravda, že na to že je jim „jen měsíc“ toho už zvládnou docela dost – umí štěkat, běhat, skočit snožmo, chytat ocásky svých sourozenců (ještě minulý týden na to neměli dost dobrý postřeh) a s gustem se do nich zakousnout, umí vyzývat ve hře, spát na zádech a přelézt mámu i v tom nejvyšším bodě. Výběh se jim o pár metrů rozrostl, obývají jednu z koupelen a už jí mají téměř celou k dispozici. Jsou schopni jíst granulky, tvaroh, ale ze všeho nejraději stejně ještě pořád mléko od mámy. Mají za sebou odčervení, které se zítra zopakuje, ostříhání drápků a první návštěvy našich nejbližších… Před sebou mají návštěvy svých budoucích rodin, za nedlouho i očkování, čipování a další odčervení a další stříhání drápků. Sníh nám zabránil v tom užít si i zahradu, ale věřím, že i na tu dojde.
K tomu si budují své individuální specializace.
Barnabáš umí spát jen na půl oka a když vidí, jak se plížím s mopem do výběhu, nezaváhá ani vteřinu, hned všechny vzbudí a ti pak společně učiní nájezd na mě i mop. Na druhou stranu když po něm skočím včas a vytírám i s ním v náručí, tak si to užívá, je hezky potichu a ostatní chrní i když jim rámusím okolo hlavy.
Bumerang umí šplhat i poměrně dost vysoko. Dokáže přelézt i celkem vysokou hranu porodní bedny, zřítit se z té výšky na „stranu svobody“ a tam si zařídit individální program.
Bentley by dokázal ke hře vzbudit i mrtvého, i ty nejvíce lenošivá štěňata dokáže rozpohybovat do bizardních přískoků. Někdy se snaží rozpohybovat i plyšáky, dokonce i v téhle disciplíně je celkem úspěšný a dokáže odtáhnout i několikanásobně větší pandu do celkem slušných vzdáleností.
Batto (malý John), ačkoliv je nejmenší, vyráží na nejdelší průzkumy. Prozkoumává tiše a nenápadně, dokáže se samostatně vrátit a opět ve vší tichosti vplout mezi ostatní. Někdy se mu díky jeho cestovovatelské duši podaří objevit něco opravdu zajímavého a opět nenápadně a v tichosti prozkoumává i hlubokou misku s vodou pro Arviku, tvrdé granule (zatím je jinak dostávají namočené), kus lišty okolo zdí nebo nové hračky.
Balin je zase malý mazel a i když po něm jdou ostatní sourozenci s vrčením a snaží se rozpoutat hru na vlčí bitvu, zpravidla se s nimi jde pomazlit. Těm co už bitvu hrají nenápadně zezadu chytá ocásky.
Kravička je nakonec milý velký hodný mazel. Už není takový tank, ale pořád je veliká. Má svůj vnitřní klid a rozvahu, menší na ní rádi spávají, protože se jim u ní tolik nestává, že by na Barnabášovo oznámení, že někdo jde, vyrazila bezhlavě se štěkotem a shazovala je za běhu. Vzbudí se, protáhne, počká až vřava ustane a pak se jde bokem pomazlit.
Dvojtečka je naše princezna. S krásnou hlavou, měkkým pohledem a hebvábným kožichem se nese výběhem naprosto elegantně, snaží se vyhýbat šarvátkám, od jídla se snaží odejít co nejčistší a když si do jídla omylem šlápne, okamžitě sedá bokem a kožíšek si důkladně očistí.
eM je nenápadná a tichá. Často se plete s ostatními štěňaty. Dokáže leckam vylézt, jde se pomazlit, honí se s bráchy a rychle utíká, má ráda plyšáky a uzlíky na přetahování, ale není na očích tak jako třeba Bumerang nebo Barnabáš, těch dvou je všude plno, ona je pravý opak. Není vidět, ale když se na ní člověk zaměří, pak zjistí, že nic nevynechá. Patří k těm mírnějším a tišším štěňatům, ale po bližším pohledu se pořád zdá, že tichá voda břehy mele..
Leave a Comment