MR strakáčů v agility a Kutná hora

Tentokrát jsme bednu přenechaly jiným. Ještě v sobotu večer jsem superhrdinsky zachránila fenku s poporodní eklampsií na pokraji smrti, pobalila svých pár švestek [nacpané auto po střechu] a vyrazila za Aikim. Ten nám nejen nabídl střechu nad hlavou při cestě do Kutné hory na MR strakáčů v agility, ale dokonce se i nabídl hlídat Blú (toho času poprvé hárající). A to dokonce i ví, jak umí Blú roztočit kabely a baterky. Jeho služeb jsme opět využily hojně, děkujeme! Arvika byla blažená, že mě má jen pro sebe. Na parkuru dala odložení na startu, parkur běžela jen na slovní povely neskutečně přesně a kdybych neměla hlavu prázdnou jako lednici před výplatou, tak bych ji snad i dovedla do cíle bez diskvalifikace. Nicméně z její strany to byl opět maximální výkon. Uvědomila jsem si ovšem znovu, jak moc mi na ní záleží, jak je jedinečná a jak málo společného času máme před sebou, ať už to bude jakkoliv dlouhá doba. Takže jsem si u prezence opět vyzvedla svůj výkonnostní průkaz a místo pobíhání po parkuru jsme se šly projít po městě a relaxovat. Za krásné fotky opět děkujeme Patrikovi!