Paseme ovce…zas a znova, stále lépe

Už mě ani nejímá zoufalství, jak v prvních měsících s Blúbouškem, jak jí familiárně přezdíváme. Uvědomila jsem si totiž jednu důležitou věc. Že díky Blú plně vedomě vím, jak vyjímečný a mimořádný pes je Arvika a co pro mě všechno znamená. Za další, že máme přesně takového psa, jakého si zasloužíme a jakého potřebujeme. Původně mohla být interpretace taková, že vyhořelá svým zaměstnáním mířím do blázince… …ale to ne… Našla jsem novou, skvělou cestu, pro sebe i pro Blú. Ale vedla k ní dlouhá cesta.

Začalo to v restauraci, kam jsem Blú vzala z důvodu časové tísně (čtěte: nestihla jsem jí zavčasu odklidt do nějakého vzduchoprázdna), kde si servírka radostně drbala Blú a po otázce, zda si ji vlastně může pohladit jsem naučeně odpovídala: „Ale klidně, jen trochu kouše“. A Blú tentorkát nic neohryzávala, neničila, neštěkala, prostě slušný pes. Další akcí mělo být kino. Naše znovuzrozené kino Sokol promítalo S láskou Vincent. Opět v časové tísni jsem byla nucena vyrazit i s malým démonem (zlatá Arvika, jenže Blú se to bez tréninku nenaučí a potřebuje se socializovat…a já jen z toho pomyšlení „Blú v kině“ měla žaludeční vředy). A malý démon zalezl pod židli a celou dobu byla nehybná, tichá. A pak přišla poslední akce. Akce, která změnila všechno – Out of home od neziskovky Mimo domov. Den pro dětské domovy z celé republiky, kterým jsme věnovali po celý den vždy dvě hodiny nabytého programu se psy. Naší smečku reprezentovala Arvika, Blú a Alfons a opět to bylo nečekaně dobré, hladký průběh, nadšení dětí i psů. Blú vydržela celých 10 hodin drbání, vodění, předvádění a mazlení. (Za celou dobu sežrala jen jeden kuřecí steak ze stolu cateringu a nikoho neohryzávala). Takže je to jasné, Blú – pejsek pro radost – má dělat radost lidem kolem sebe… A na mně se asi odreagovávat.

A pozor, dneska jsem vypustila ovce volně na pastvu a Arvika i Blú je spořádaně hlídaly a nehonily! Ani jedna! Žádné rodeo na ovčím rouně, pes vlající v dáli a takové ty prekérní okamžiky co minule. No skoro by měl jeden chuť si říct, že se umoudřila. Ale nebojte, na dnešním odpoledním výletu skočila po hlavě do metrové haldy bahna v Kačáku, pak si v něm dala tři kolečka trysku, kdy mnohdy klopýtla tak, že udělala přemet do další haldy bahna a když už z ní byl jednolitě černý pes, který smrděl jak bezdomovec, hodila na to ještě přeliv ze suchého listí a jako třešničku na dortíku mrtvého slepýše jako deodorant toho echt smrdutého bláta. Bohužel jsme na výletě nebyly vlastním autem a tak si pak o nás ostatní dávaly kámen nůžky papír. Oba vozy byly ještě teplé z výroby a nikdo Blú nechtěl vzít ani do otvoru na rezervu. Příště si sebou asi vezmeme vak na mrtvoly… Jinak díky Martino, žes nás zachránila 🙂
A z této poslední fenomenální akce, kde nás nakonec spláchla bouřka (a odplavila bahno Kačáku) budou i fotky.