Nepíšu, nehlásím se, nestíhám. Konečně mám náladu trénovat i s Blúbouškem a dali jsme se na hoopers. Obě holky jsou moc šikovné, jen Blú má trochu problém udržet pozornost, při trénincích venku nás rozhodí první motýlek třepotající se v dáli… …a v tu ránu je v dáli i Blú. Ale zase se rychle vrací… …jen, co jsem to chtěla? Jo, neudrží pozornost.
Parné dny využíváme k plavání. Blú plave jako kolesový parník, při skocích do vody se podobá šutru. Za svůj krátký život se stihla topit už dvakrát. Pokaždé to bere s ledovým klidem a pokračuje ve své zábavě skočit jak jen daleko může, pak potopení až na dno, odraz ode dna a s čvachtáním návrat na břeh a celé se to opakuje…. dokud se nenaloká natolik, že se začne topit. Už mi došla trpělivost a s Blú už vyrážím výhradně v plovací vestě, díky které se konečně nemůže potápět na dno. I to bere s ledovým klidem a ve své vestičce plave kultivovaně jak kachnička. A potápí alespoň Arviku.
Zvládáme i návštěvy restaurací a kina, terapii pro děti v dětských domovech, návštěvu Aikových a procházku Pískem, nežrat ovce a jezdit vlakem, chodit na prověšeném vodítku, nevybíhat z branky jak maniak. K tomu Blú zvládla rozkousat nový batoh Deuter, ochrannou deku do auta, značkovou autolékárničku, vykopat kabel od internetu (který vede celkem hluboko pod zemí, vede internet k sousedům a je několik desítek metrů dlouhý) a překousnout ho! Opakovaně! Na více místech! Vykopat náš nový letní šeřík a rozložit ho na molekuly. Rozkousat mi ozdobné zipy na milované mikině. Učí mě nelpět na materiálních statcích.
A Arvika? Za pouhé dva týdny složila dvě zkoušky ze tří, které se pro letošní rok počítají na titul A3Ch – tedy nejvyšší možný titul v agility. Agility běhá jako bůh a nic neničí. Jen sežere na co přijde – Blú granule, ovcím chleba, mně perníčky. Pomalu se vrací do své kondice a začíná si víc a víc užívat pohybu, běhání a skákání.
Leave a Comment