První poločas za námi

Arvika úspěšně přečkala první polovinu březosti. První dva týdny úplného nechutenství vystřídalo období totální nenasytnosti. Krade melouny, stařecké granule našemu seniorovi, rabuje kompost a když si to všechno odbyde, čeká rozložená u své mističky. Je to fajn, první dva týdny zhubla dvě kila a začala mi dělat starosti, navíc první tři týdny jsme ještě jeli ve sportovním režimu a měla i celkem energetický výdej i mimo dělání štěňátek… Navíc s námi byla nucená jet Ohři, kde si párkrát přeplavala peřeje, celý den byla na nohou a ještě jsme poslední den důkladně zmokly. Teď už žere, až se jí dělají boule za ušima. Zachránila nás klinická dieta od Hill´s a i když nejem úplně fanoušek marketingově silných značek, reklamu jim asi udělám, protože Arvika díky tomu zase začala fungovat.

Nebyly bychom to my, kdybychom naše tréninky úplně pověsily na hřebík. Naskočily jsme do Letní výzvy, každý týden dostaneme dva úkoly, které nacvičíme, nahrajeme video na náš youtube kanál a to sdílíme s trenérkou i ostatními účastníky v kurzu. Pak další dny opravujeme chyby a dolaďujeme detaily a pak na nás čeká další úkol. Už od prvního týdne si říkám, že je to asi poslední týden a pak jí dám pokoj, ale v posledním týdnu Arvika  i se značně rozrostlým břichem běhá po lese a poctivě na povel obíhá stromy, takže kondici má výbornou.

No a štěňata? Koncem týdne jim začnou osifikovat kostry. Kdyby se udělal RTG snímek, byl by vidět přesný počet štěňat… Stejně tak bych na sonu mohla znovu zkusit spočítat, kolik jich tam doopravdy je… ale řekla jsem si, že alespoň štěňatům dám pokoj a nechám se překvapit. Vždyť už chybí méně než měsíc… A podle objemu, který zabírají, se mají perfektně.

Těsně před krytím jsme se stihly i „ohřát“ u moře. Severního 🙂