Pyšelský kopeček – MR veterinářů v crossu a canicrossu

Dekorum na chvíli odložíme a napíšeme si to dneska pěkně od plic:

Takže dneska taková agónie, že přísahám, že s tím běháním končim! Minimálně do pondělí!
Pyšelský kopeček [krpál, krpál a zase krpál] se postaral o to, že zítra umřu a doufám, že to stihnu ještě před svojí ranní směnou, umřít až po práci jednoho naštve!Ty kopce byly hodně velké zlo a to počasí, 8° (pocitově Fahrenheita) mi k dobré náladě moc nepřidalo. Pár chudáků jsem stihla předběhnout už těsně po startu, většinou za to mohly jejich rozvázané tkaničky nebo venčící se psi a po zbytek závodu už jsem nepředběhla nikoho, takový závody člověku fakt dodaj. Jo vlastně mě ještě předbíhali chlápkové 60+, kteří se nepotili, nefuněli, jen ultrarychle běželi (a to neměli psy). Jediný světlý moment, ze kterého jsem odpadla úplně je, že na té sakra dlouhé trati, která měla 10,5 km, ale přisaham, že pocitově to bylo alespoň 50 kiláčků jsme to s Arvikou doklepaly do konce dokonce na druhém místě (a ne, nebyly jsme v kategorii dvě).

Srdečné pozdravy z MR veterinářů a veterinárních asistentů v crossu a canicrossu