Se štěňaty za zážitky…

Ta štěňata, která si u nás pobyt, ať už plánovaně nebo neplánovaně, protahují nemají o zážitky nouzi.

Battík vyrazil v šátku jako miminko do nákupního centra, kde sklízel spoustu vlhkých rozněžnělých pohledů a den zakončil u mě v práci, kde šel z ruky do ruky a i zarytí majitelé koček si ho pomazlili. Venku má tak široký radius, až z něj mám mdloby, naštěstí chodí na zavolání. Ten na své majitele zatím ještě čeká.

Baya vyrazila s Blú na procházku po místních loukách. Cestou holky potkaly fenu Norfolského teriéra, kterou se jala Baya dost neohroženě prozkoumat a po zjištění, že z ní má onen malý pejsek strach si náramně užívala ho prohánět a číhat na něj za trsy trávy a dělat výpady. Rychlostí se mu celkem vyrovnala, je mi trochu líto jejích budoucích majitelů, protože její rychlost se téměř vyrovnaná rychlosti zvuku. Doufám, že tohle si majitelé přečtou až si ji v neděli vyzvednou po návratu z hor. Nebo nikdy.

Bentley už přepichově běhá po všech čtyřech tlapkách. Jeho klidový režim obnášel izolaci od ostatních sourozenců a dny strávené v obýváku s rodinou a noci pod mou postelí. Pelíšek si udělal z polštáře pod notebook vyplněný kuličkami a pod postelí pomalu mizí vše, co aktuálně potřebuje. Jeho seznam zatím čítá – podložku pod notebook, bačkory, moje oblíbená mikina, Arviky oblíbená pískací hračka a sušené králičí ucho. Své majitele zatím stále nemá, zato má za sebou už dvě zrušené rezervace, kdy se zájemci nakonec rozhodli pro fenku.

Balin je venku na procházce úplně milionový. Statečně šlape pár metrů ode mě a na zavolání celkem bezpečně přichází. Když už má pocit, že ho bolí tlapky, tak si opakovaně sedá na mé špičky bot než mi dojde, že chce strčit do klokanky v mikině, kde po pár metrech zjistí, že tohle je vlastně nuda a radši to dojde po svých. Při vaření mi jako jeden z málo neskáče po nohách, ale sedí bokem a pozoruje a o to větší radost má, když je to právě on, kdo je nakonec pomazlený namísto těch skákajícíh piraněk. Má velkou slabost pro smetáček, ten po Balinově přízni přelínal do plešata. Do jeho odchodu to ještě doklepe s tímhle (celkem novým) a po jeho odchodu si pořídím ještě novější…

Blú má za sebou první trénink v hale. No trénink, řekněme hraní a dovádění. Učí se reagovat na své jméno a přicházet venku na zavolání. Procházky chodíme v délce našich obvyklých hodinových okruhů, z toho jde asi 4×100-150 metrů po svých a zbytek se nese v šátku pod bundou. Po vycházce by měla ještě tak pět minut dovádět – pokud odpadne okamžitě, je to jasný signál, že tohle už na ní bylo moc.

Arvika má za sebou první trénink v hale po štěňatech. Její nadšení bylo nakažlivé. Paradoxně jsme netrénovaly agility, které je nám nejbližší a dělá nám největší radost, ale obedience – aport, změny poloh a vysílání do boxu. Arvika ještě není dost nasvalená no to, aby mohla překážky zdolávat bezpečně a bez rizika zranění, ale koncem ledna bychom rády vyrazily na závody…